Ernest Thompson Seton - v Praze

Sekce: Ostatní články » Ostatní

Vánoční dny připomínají událost z roku 1936. Tehdy navštívil v prosinci Prahu americký přírodovědec, malíř a zakladatel woodcrafterského hnutí Ernest Thompson Seton. A protože woodcrafteři patřili vždy k průkopníkům pobytu v přírodě, využíváme kulatého výročí Setonovy návštěvy k malému zamyšlení, jak se asi změnil se náš přístup k vybavení za těch 70 let?

Návštěva E. T. Setona proběhla ve dnech 20. - 26. 12. 1936 a měla v tehdejším Československu velký ohlas. Nebylo divu, v té době u nás bylo hned několik organizací, které se hlásily k Setonovým myšlenkám pobytu v přírodě a lesní moudrosti. Z pohledu zaměření našeho webu by jistě bylo zajímavé porovnat, jak vypadalo vybavení pro pobyt v přírodě. Srovnání je ale obtížné. Většina dobových publikací se o vybavení zmiňuje jen velmi okrajově. Zatímco o náplni pobytu v přírodě je popsáno mnoho stran, o vybavení jen minimum nebo vůbec nic.

Vzniká podezření, zda náhodou naše doba význam vybavení nepřeceňuje. Je pravda, že vybavení pro pobyt v přírodě se změnilo k nepoznání. Co bylo dobrodružstvím před 70 lety, to dnes je pod rozlišovací úrovní začátečníka. Ponechme stranou otázku, jestli je to správně, protože nechceme polemizovat, nýbrž si užít Vánoc. Prostě je to tak. Co to znamená? Že můžeme dojít k přírodě blíž a užít si to, říkají jedni. Že nás to od přírody vzdaluje, říkají druzí.

„Tvar nízkých domků mají dvojité stany, jichž užívá se hlavně v horkých krajinách, aby lépe chránily před vedrem.

U nás užívá se k táboření nejhojněji stanů vojenských. Plátna stanová jsou kosočtvercovébo tvaru s okrajem opatřeným dírkami a knoflíky (olivkami). Jsou z dobrého materiálu, jednotlivá plátna jsou neveliká, lehká a dají se snadno sepnouti v stany malé i velké.“

Jsou Vánoce. Vezměme proto v úvahu obě možnosti a zkusme využít moderní vybavení jak na cestu k přírodě tak na cestu za výkony. Jedno druhé přece nevylučuje a poměr obou variant přístupu k pobytu v přírodě nezávisí na kvalitě vybavení, ale především na osobních prioritách. A co víc, nikde není psáno, že jestliže jeden týden tábořím v týpí a rozdělávám oheň třením dřev, nemohu o týden později s úplně jiným vybavením bivakovat na ledovci. Vzájemný poměr preferencí obou možností se navíc časem a věkem mění.

„Kde není nám možno rozdělati si oheň volný, vařiti můžeme s použitím vařidel lihových nebo petrolejových, kterých je mnoho systémů.

Jedním z nejlepších je švédský Primus a některé jeho napodobeniny (Optimus). Vaří se pálením zplynovaného petroleje. Spotřeba paliva je velmi malá a žár vydatný.“

Z tohoto pohledu vůbec není od věci vybavit se tím nejmodernějším, co lidi vymysleli a překonávat počasí, výšku či vzdálenosti. Přináší to potěšení, adrenalin a prožitky. Současně by ovšem měla přijít ke slovu i druhá strana mince, člověk by měl život v přírodě poznat i jen s tím nejnutnějším vybavením, zblízka a bez chvatu. Pak bude schopen pocítit pokoru právě ve chvíli, kdy jsou jeho možnosti téměř neomezené. Bez téhle pokory totiž hrozí, že v nás z přírody zůstane jen rozmazaná šmouha s cedulkami Dobyto, Překonáno, Objeveno. A že jednoho dne přeceníme své vlastní schopnosti a do cíle jednoduše nedojdeme.

„Když klademe lůžko přímo na zem, mějme pod sebou pokud možno nepromokavé přikrývky. Abychom si udrželi dostatek tepla, musíme býti chráněni ze spodu jako shora. Jak upraviti dvě pokrývky, ukazuje obr. Můžeme však z jedné poříditi i spací pytel sešitím na podélné straně. Pak není možno se odkopati.“

A tak možná stojí za to projít starými woodcrafterskými příběhy a vedle vlastností shellů a texů si vychutnat i pocit bosé nohy v trávě. V tom je možnost, jak dojít nejdál, využít vše rozumné, co technika přináší a doplnit to vším rozumným, co nabízí souznění s přírodou. Ona se totiž myšlenka, že co bylo náročné před sedmdesáti lety, to dnes zvládne malé děcko, dá docela dobře i obrátit. Kde dokázali v pohodě žít a radovat se naši předkové před sedmdesáti lety se zcela nedostatečným vybavením, tam my dnes s vyceněnými zuby bojujeme s přírodou urputný boj zachumláni v nejmodernějším co umíme vyrobit. A to už je o něco méně lichotivé. Možná právě v rovnováze je nejlepší cesta.

Od návštěvy Setona v Praze uplynulo právě 70 let. My jsme toto velké výročí využili pro malé vánoční zamyšlení. Vážnější zájemci o slavnou chvíli české historie lesní moudrosti si mohou přečíst mnoho podrobností v knize, která právě vyšla. Jmenuje se Seton v Praze a vydala ji Liga lesní moudrosti. Autor František Kožíšek shromáždil množství zcela neznámých nebo opomíjených faktů i dokumentů souvisejících s návštěvou i s předválečným woodcraftem.

Myšlenky woodcraftu zapustily kořeny v tehdejším Československu stejně jako skauting či tramping, české země měly k přírodě blízko. Vnuci tehdejších woodcrafterů, zálesáků a trampů jsou dnes ve vybavení někde úplně jinde. Zatímco dědové hlásali jednoduchost a splynutí s přírodou, můžeme se současným vybavením přírodě téměř poroučet. A jde jen o to, jestli tuhle roli zvládneme a dokážeme před tím, než obujeme vibramy, dojít co nejdál bosou nohou.


Připravil Jiří Červinka - http://www.sve­toutdooru.cz/…y­/clanek.asp?…





Zapsal: Anonym [25.12.2006,17:02]
Sekce: Ostatní články » Ostatní


TROJKA - 3.chlapecký oddíl
Farská 113, Česká Třebová, 56002
kroj@seznam.cz | mapa webu | DIGin.cz 2007 | RSS kanály