Balada o Kosičovi, část 3

Sekce: Ostatní články » Všechny články

Po nezdaru razí světem,

Na svém věrném oři jménem Květen.

Zbroj se leskne na sluníčku,

kůň v hubě žmoulá travičku,

v tom náhle se z lesa vynoří,

malý scvrklý mužík smrdutý.

 

Mužík:

kampak si to šineš kloučku?

K:

ale chtěl bych najít loučku,

s krásnou děvou, krev a mlíko,

co by měla krásné lýtko.

K tomu také velké věno,

nevíš o nějaké, moudrý dědo?

M:

nu nejsi skromný, což naplat

pomůžu ti, však ty zaplať.

Znám krásku jménem Lada,

na kterou slizký obr chmatá.

Je to odtud nedaleko,

tři míle vpřed a jedna vlevo.

 

Když to chrabrý rytíř slyší,

nic nečeká a vpřed se řítí.

Už vidí sličnou Ladu,

jak mu doma drhne vanu.

Je tak zabrán do snění,

že málem přeslechne,

dívčino úpění.

 

To zrovna mrzký obr Frsa,

chmatá na dívčina prsa.

Když to rytíř uvidí,

tasí meč a k tomu štít

a dá se obra z fleku bít.

 

Sek sem, sek tam, obr zuří

že mu rytíř zničí kůži.

Raději se na útěk dává,

sic mu jinoch zrube záda.

Potom rychle pomoct slečně,

nemůže tam viset věčně.

 

Slečna Lada vděčná jest

Ze rytíř neváhal a tasil pěst

Do náruče Kosičovi skočí

A dlouhým polibkem mu rty smočí…

 

A tak končí naše psaní,

o Kosiči a krásné paní.





Zapsal: Sestřen Jíťa [07.09.2007,10:53]
Sekce: Ostatní články » Všechny články


TROJKA - 3.chlapecký oddíl
Farská 113, Česká Třebová, 56002
kroj@seznam.cz | mapa webu | DIGin.cz 2007 | RSS kanály