Minulé akce 3. chlapeckého oddílu


Za Hranice svých možností

(30.04.2008 - 03.05.2008)
Aktualizováno 20.04.2013, 11:17

Tahle parádní čtyřdenní procházka se spaním ve stanu a pod širákem byla pro nejlépe obodované Ostříže a Krahujce, taky mohli jet vedoucí vlčat např. Kuře s Rozinkou. Bohužel od Krahujců neobdržel Emil bodování, tak nejeli.

Sraz jsme měli ve středu v 16:45 na nádraží a sešli se zde Emilka, Kuře, Rozinka, Jelen, Snědlo, Kachna, Bahno a Placák. Před odjezdem jsme hovořili s jedním bratrem z Letohradu, který se vracel z vejšky a smáli se plakátu Farny, který nás nabádal k zakoupení cédéčka s Tichem. Emil nám nabízel lepší CD plného ticha za pajsku a bratr z Letohradu dokonce za 30 Kč.

Jeli jsme vlakem EX do Hranic na Moravě. Vlak byl přeplněný a asi po půl hodinové jízdě jsme půl hodiny čekali na trati pro technické potíže, ale mohli jsme ven, tak to bylo fajn. Chvíli jsme si házeli s gumovými čtverci válejícími se po zemi u tratě a pak jsme skákali z na sobě narovnaných kolejí do hromady štěrku.

V Olomouci nastoupila další várka lidí, a tak jsme se mačkali o něco více, dokonce jsme si pro lepší pohodlí narovnali batohy na záchod, na který potřeboval jít zrovna jeden Slovák. Řekli jsme mu obavy o naše batohy a on nás uklidnil slovy:,,Tož já vám je nepochcám! Hej.“a na Kachnův úsudek:,,To byl nějakej Maďar né.“,se okolo stojící zakulacený Slovák v kvádru a pohledná Slovenka začali smáti, po chvíli se Jelen začal z nudy vyptávat Slováka z WC, kam jede a do hovoru se zapojili i ostatní Ostříži a bratr se sestrou ze Slovenska.

Probrali jsme toho dost, od jejich zaměstnání v ČR až po smrt cara v 1. světovej válce. Ve Hranicích jsme zapli džípíesku, Rozinka si nasadil pedometr, který vyhrál v bodování a šli jsme směrem na Potštát. Cestou jsem do Kuřete chrlil život Puškinův a Kuře do mě smrt Marie Terezie.

Za setmění jsme postavili stany v lese u vesnice Lhota, Kuře sice navrhoval zaťukat na okno nějakého stavení s požádáním o nocleh se snídaní za ranní pomoc na statku, to mu však nikdo neschválil, a tak jsem usínal ve stanu s Kuřetem, Emilkou a Rozinkou poslouchaje debatu Emilky a Rozinky o studiu na gymplu doprovázeným hlasitým smíchem a řevem z protějšího stanu, kde spal Kachna se Snědlem, Placákem a Bahňákem.

Ráno jsme vyspávali a po snídani se vydali opět na cestu. Na louce u lesa si Kuře zavázal oči šátkem, že si zkusí, jak to maj slepý. Slepý to maj těžký a Kuře to měl taky obzvláště, když jsme na něj povykovali, tak aby sešel z vyšlapané luční cesty do prostřed louky. Později si slepotu vyzkoušel i Jelen, ale po nějakých dvaceti minutách je to přestalo bavit, tak si šátky sundali. Po nějaké době jsme došli k zřícenině hradu, kde jsme si parádně zalezli po skalnatých stěnách.

Dále jsme pokračovali po silnici k místu, kde se mělo nacházet skalní město, avšak my ho nenašli ani jsme neměli čas ho hledat. Pokračovali jsme lesem až jsme došli k rozcestníku, kde nám Snědlo s Placákem a Bahňákem pohlídali batohy a my se vydali do 2 km vzdáleného města Potštát koupit turistickou známku, kterou stejně neměli, protože 1. května měli na radnici zavřeno.

Cesta lesem nás dovedla k dálnici po níž jsme ušli 10 km, než jsme došli k Hranicím. Cestou Kuře s Emilem debatovali o Krylovi a Nohavicovi. V Hranicích se Kuře optal kolemjdoucích do kolika mají otevřeno v teplických jeskyních, a když jsme zjistili, že to nestíháme, zašli jsme si doplnit zásoby proviantu do Hypernovy. Z Hranic jsme došli do chráněné krajinné oblasti, kde jsme uvařili číňany, konzervy, Jelen se tu sbližoval s plynovým vařičem, aby měl odškrtlý další bod ve stezce, trošku se zasnil a zapomněl ho vypnout, když Kachna dovařil fazole.

Po večeři jsme ještě čtvrt hodiny pochodovali, než jsme zakempili před další částí lesa označenou jako chráněná krajinná oblast s výhledem na Hranice. Dnešní noc spal Placák s Bahňákem a Emilem pod širákem. Třetí den jsme navštívili Hranickou propast, nejteplejší jeskyně v ČR v Teplicích nad Bečvou(Zbrašovské aragonitové jeskyně), byli jsme na zřícenině hradu Helfštýn, kde jsme se seznámili s jedním bratrem z Přerova.

Lesem jsme prošli do Týnu nad Bečvou, kde Bedřichu Smetanovi umřela malá dcerka Gabrielka. Mimo toho tu byl i pěkný pomník hrdinům 1. světové války. Byl vytesán do podoby bezvládného těla vojáka padajícího k zemi, kterého přidržuje zvláštní silou mladá dívka držíce svou dlaň na jeho čele. Pod sousoším jest vytesáno:

 

                                                  Již tlíte v zemi k níž jste láskou vřeli,

                               z prolité krve vaší svobody vzešel květ.

                               Vám národ volný zachová svůj vděk,

                               pamětliv toho, zač jste v dáli mřeli.

 

Po chvíli jsme dorazili do Lipníku nad Bečvou a kousek od města asi 400 m od hlavní silnice nouzově složili hlavu pod širým nebem. Spal jsem v kanadách jen tak přikrytý spacákem a několikrát jsem se probudil se zmrzlými chodidly, ale jinak se spalo pěkně.

Ráno jsme jeli vlakem do Přerova, protože někteří bratři jít pěšky krásným lesem, už nechtěli. A tak jsme jeli vlakem do Přerova na výstavu do muzea a Hypernovy. V Hypernově byly másla za dvacku, tak jsem jich vzal domů šest, taky mě zaujala pěkná možná ani ne dvacetiletá pekařka, která vysejpala čerstvý, ještě teplý o 25 % zlevněný žitný bagety do pultu s pečivem, hold pekařský bílý úbor na pěkný střední postavě s čepečkem uprostřed blonďatých vlasů jí slušel, jediný co jí neslušelo byla chůze do x, ale jinak byla k nakousnutí.

Před Hypernovou zvonil telefon. Nějaký pomatenec volal, že je tu bomba, a že nás nechá bouchnout. Při telefonátech tohoto znění jsme se před Hypenovou cpali nakoupenými dobrotami čekajíce na bratry, až se vrátí z obchoďáku.

Po nákupu jsme si prohlédli v muzeu Jana Ámose Komenského, co se dříve děti ve školách učili, dověděli jsme se jakými metodami vyráběli sklo, svítiplyn a vyzkoušeli jsme si určité zákony fyziky na jednoduchých pokusech.

Vlakem jsme se jeli projet do Olomouce, odkud jsme frčeli osobákem do Třebové. Bylo super, že nám patřil celý vagón, když si většina bratrů sundala boty a zamořila odporným puchem z ponožek celý vagón. Po celou cestu vlakem jsme vymýšleli celotáborovku, i když mně to příliš nemyslelo, neboť nějak začala bolet hlava. Ve Třebové jsme dali pokřik a rozešli se domů.

 
V hitaci akce získala známku 2 (hodnocení jako ve škole).

Celkem jsme ušli 69,1 km. První den 5,96 km, druhý den 33,45, třetí den 24,09 km a poslední odpočinkový den 5,6 km.
Zapsal: Jelen , [03.05.2008, 19:42]
Účast: Emilka, Holub, Jelen, Placák, Snědlo, Bahno, Kachna,

Určeno družině: Ostřížů,
Prošlá trasa na výpravě
Fotogalerie:
TROJKA - 3.chlapecký oddíl
Farská 113, Česká Třebová, 56002
kroj@seznam.cz | mapa webu | DIGin.cz 2007 | RSS kanály