Minulé akce 3. chlapeckého oddílu
Svojsíkův závod 2007
Fotogalerie je prozatím jen z fotek našeho oddílu. Ještě se pokusíme
vložit fotky z jiných zdrojů.
První zápis dodal Bahňák:
12. 5. 07 jsme byli na SZ v Žamberku. Sraz byl ráno
v 6:50 na nádraží. V 7:05 nám jel osobák do Ústí nad Orlicí. Tam jsme
přestoupili do motoráku, který směřoval do Letohradu. Jeli jsme až na konečnou a
tam jsme hned přestoupili už konečně naposled do spěšňáku a jeli jsme do
Žamberku. Když jsme tam přijeli, tak jsme se vydali do obce Dlouhoňovice kde se
konaly závody. Tam jsme si sedli na lavičku a připravili jsme si věci na závod a
potom jsme čekali, až bude nástup. Na nástupu nám řekli různé věci
k závodu. Po skončení nástupu jsme měli asi hodinu a půl čas. Když se
blížila jedenáctá hodina, tak jsme si šli vzít batohy a šli jsme na start. Těsně
před naším odstartováním začalo pršet. To jsme měli ale smůlu co?? Tak jsme
museli vystartovat v dešti, ale to nevadilo, ono za chvíli přestalo. Tak
jsme běhali a chodili.
A taky nám do toho pršelo, ale nám to nevadilo, my si umíme poradit.
Jinak to bylo docela dobrý až na nějaký stanoviště, s kterýma jsme si
nedokázali poradit. Třeba se to zlepší. Když jsme doběhli, tak jsme odevzdali
v cíli průvodku a potom jsme dali pokřik a šli na oběd. K obědu byl
připravený guláš s knedlíkem a s kofolou (řekni alofok). Bylo to
výborný. A potom jsme měli hodně moc času, než se to všechno spočítá.
Dělali jsme různé vylomeniny a tak dále. Když se blížil nástup, tak jsme si šli
sbalit věci, abychom to měli připravený na rychlej odchod. Při nástupu jsme byli
všichni vystresovaný, protože jsme nevěděli, jak dopadneme.
Nakonec to skončilo docela dobře, mohlo to být lepší ale 4. místo
z 8. je taky dobrý. Tak hned po nástupu jsme si vzali batohy a běželi jsme
na nádraží do Žamberku. Stihli jsme to jen tak tak. Když jsme dojeli do
Letohradu, tak jsme měli asi půl hodiny čas. Když nám už jel další vlak do Ústí
nad Orlicí, tak jsme rychle nastoupili a za chvíli se to rozjelo. Když jsme
dojeli do Ústí, tak nám Emil řekl, že máme jít sami na zastávku Ústí město a on
půjde nakupovat. Tak Emil šel nakupovat a mi jsme šli na zastávku Ústí město pod
velením Snědla. Když jsme tam došli, tak jsme počkali na Emila. Když přišel, tak
nám dal za odměnu tatranku. A za chvíli přijel náš vlak. Tak jsme do něj
nastoupili a za chvíli jsme byli ve Třebové. Na nádraží jsme dali v hale
pokřik a šli jsme domů. Byli to fakt dost dobrý závody.
Další zápis dodal Jelen.
Sraz jsme měli v 6:50
u nádraží. Sešla se zde celá družina mimo nemocného Placáka a Kuřete
s Rozinkou, kteří byli se školou v Anglii. Také jsme před nádražím
potkali Smíška, který jel někam studovat. Mimo to se stihli rozdat nuly za akci
Jelenovi a Snědlovi, protože přišli bez kroje. Snad si to pro příště zapamatují
a budou nosit všechno. Z Třebové jsme jeli osobákem do Ústí, kde jsme
přestoupili do narvaného motoráku a pokračovali do Letohradu. V Letohradu
jsme opět přestoupili a pokračovali do Žamberka. Při cestě vlakem jsme
debatovali o všem možném, začali jsme u propozic a skončili
u amerických krváků.
Z nádraží jsme se vydali ke
kilometr vzdálené hospodě nacházející se blízko lesa, kde se závody konaly.
Závodilo 13 dívčích a 8 chlapeckých hlídek. U sester postupovali
první tři hlídky a u bratrů první dvě. Jako závodníci byli zvoleni šéf
Snědlo podšéf Fidla a dále Zetor, Bahno a Holub. V případě postupu
jsme do přihlášky napsali i Rozinku s Kuřetem. Naše hlídka startovala
okolo jedenácté hodiny.
Doprovod tvořený Gorilou, Jelenem
a Emilkou si šli trať prohlédnout okolo desáté hodiny. Bylo zde několik
stanovišť z nichž si vybavuji pouze část, jako je např. odhad fyzikálních
veličin, kde se určovalo kolik má kniha stránek, objem hrníčku, hmotnost kamene
a délka větvičky. Na jiném stanovišti se stavěl stan do áčka ze 4 celt,
dvanácti kolíků a dvou jeden a půl metrových tyčí. U fyzické zdatnosti se
skákalo přes švihadlo s tenisákem pod bradou. Celkem se muselo osmdesát
krát přeskočit a z toho mohl míček spadnout pouze pět krát na zem, nebo se
skákali žabáky asi do padesáti metrového kopce po zadu, jiný člen z družiny
nesl balónek na lžičce nebo se prokličkovávalo s balónem mezi kolíky do
kopce a poté z kopce. Stanoviště skautské znalosti shrnovalo skautskou
historii a přírodu. U stanoviště se zdravovědou závodníci museli ukázat,
jak by pomohli raněnému při srážce s kolem a jak by přivolali záchranku a
komunikovali se zdravotní operátorkou. Také zde byly jiná stanoviště, třeba
detektivní příběh, který byl formou kymovky, stanoviště s lanovou dráhou a
stanoviště, kde se skládaly puzle, rozstříhané obrázky, z rozstříhaného
papíru se měl složit čtverec a stavěl se papírový parník. Na jiném stanovišti se
pracovalo s mapou. K obědu jsme dostali výborný guláš s kofolou.
Naši závodníci přiběhli okolo
druhé hodiny za velkého deště. Po té se šli také najíst. Během půl hodiny se
vyjasnilo. Čas při čekání na výsledky jsme si trávili na prolejzačkách,
konkrétně na polokolotočové prolejzačce nazvanou Bahňákem Happy three friends
nebo na počítači, kde byl veřejný internet zdarma. Výsledky jsme se dověděli
v odpoledních hodinách za jasného počasí při nástupu.
Umístili jsme se na čtvrtém místě a bohužel do krajského kola nepostupujeme. Po vyhlášení výsledků následoval zběsilí běh na vlak. Naštěstí jsme ho stihli. Při zpáteční cestě jsme opět přestupovali v Letohradě, odkud jsme pokračovali do Ústí. V Ústí si Emilka zašel něco zařídit a družina Ostřížů pod vedením Snědla přešla z hlavního nádraží na nádraží umístěného blíže k České Třebové, kde jsme na Emilku počkali a udělali hitaci. Do Třebové jsme dorazili okolo osmé hodiny. Na nádraží jsme dali pokřik a rozešli se domů.
Akce se dle ohlasů velmi líbila – hitace byla poprvé 1.
