Rozhledny na Králicku

Jako první dodal zápis Jelen. Po drobných korekcích je zde.

Vstávali jsme v 6 hodin, uvařili si čaj a minutu před sedmou stáli před nádražím, kde vyřvávalo okolo patnácti vlčat. Taky tu byl Lukas s čoklem a Jíťa. V Ústí jsme opět přestupovali. Ve vlaku jsem procvičoval s Rozinkou angličtinu a dokonce jsem se i něco nového naučil od Rozinky, který jak se zdá angličtině fakt rozumí.

Z vlaku jsme vystoupili v Králíkách, kde jsme si v místní pekárně levně nakoupili všemožné pečivo. Pod kopcem pod klášterem jsme se rozdělili do 4 skupinek po 5 lidech a šli na horu ke klášteru. Která skupinka dorazila ke klášteru jako poslední dřepovala, zatímco 3 zbývající skupinky se cpaly sušenkami. Z počátku jsme všichni z Ostřížů utíkali, ale kopec byl moc prudký, tak jsme ve čtvrtce přestali mimo Rozinky, který běžel až do půlky kopce.

Dále jsme šli na odlehlou louku, kde se nacházel asi pětimetrový obr vytesaný z pískovce. Od obra jsme pokračovali směrem na rozhlednu. Cestou jsme nacházeli závěje sněhu, ze kterých vlčata a Ostříži brali koule a házeli je po sobě. Vlčata s některými Ostříži mířili s oblibou na hlavu, tak bylo o zábavu postaráno. Na rozhledně se nic zvláštního nestalo, jen mi Emilka vytrhl z ruky papír s angličtinou a hodil ho z rozhledny a Bejk neboli Čorkyn se rozbrečel, když ho Kokos nakrmil sněhem. Chudáka ho to tak vzalo, že se rozhodl jít domů a suverénně pochodoval směrem na nádraží. 50 metrů od rozhledny ho Fidla chytil a společně s Jíťou ho dovedli zpět k rozhledně. Bejk se chtěl pomstít, a tak Kokosovi zezadu přitiskl sněhovou hrudku na obličej. Pomsta byla dokonána, a tak se šlo dále po cestě do blízkého lesa.

Zde jsme dali hru za pochodu zvanou Na partyzána a došli jsme k jedné studánce (pramen Tiché Orlice), kde jsme poobědvali. Ostřížům se obědvalo velice pěkně, neboť Rozinka vyprávěl své zážitky ze života. Od studánky jsme pokračovali v chůzi. Nyní vlčata zjistila, že je zábavnější koulovat pomalé Ostříže, kteří jenom řvali ,,Padej do předu a neházej ty koule!“, než se koulovat mezi sebou. A pokud jsme se zastavili u nějaké závěje vlčata nelenila, vybrala si oběť mezi Ostříži a pořádně ji nakrmila sněhem, přesně tak jak Emil s Lukasem a Jíťou kázali, když se Ostříži táhnou a musí se na ně čekat.

Z lesa jsme přišli do údolí, kde jsme si na vzdáleném kopečku zaváleli sudy a pokračovali v cestě na Křížovou horu, jejíž rozhledna byla naším cílem. Z Křížové hory jsme slezli do lesa, kde jsme hráli hru na špióny a pokračovali do vesnice zvané Červená Voda, odkud jsme frčeli vlakem do Ústí. Ve vlaku jsme provedli hitaci výletu u vlčat, která byla ohodnocena druhým nejlepším stupněm dva. V Ústí jsme si neuvědomili, že přestupujeme, a tak jsme se vraceli z nějaké vesničky opět do Ústí, kde jsme přestoupili do osobáku mířícího na Třebovou. Na nádraží jsme dali pokřik a rozešli se domů.

Na výletě jsme ušli cca 14 km. Více v záznamu z GPS od Lukase.
V hitaci 13 mladších účastníků výletu získal výlet známku 2 (hodnoceno jako ve škole).