Pečení perníčků

Vlčata měla oficiální sraz v 17 hodin, ale někteří vedoucí jako Sestřen, Míchačka a Jelen přišli okolo 18. hodiny, nejspíše jim do toho něco vlezlo. Během osmnácté hodiny hry probíhaly v plném proudu, vlčata se snažila spasit útěkem před krvežíznivými upíry, čekala na vysvobození z drsného vězení a stavěla velkolepé monumenty, které měly posloužit k zítřejšímu válčení.

Po nasycení hrami jsme šli do velké klubovny péct perníčky. Ze začátku zde vládl veliký zmatek. Vlčata lezla pod stoly, všelijak se pošťuchovala a i ostříží vedoucí se bavili po svém, například Kuře s Rozinkou si četli anglicky psané knihy, gang řehtomilů tvořený Placákem, Bahňákem, Kachnou a hlavním řehtomilem Snědlem se neustále něčemu řehtali a Jelenovi se hlavou honily zážitky z uplynulého dne. A v tom do naší pohody vstoupí Míchačův hurónský hlas: ,,Co je to tady za kravál!“, dále se do klubovny vřítí Emilka a začne jednotlivým Ostřížům přidělovat vlčata, která budou mít po celou akci na starosti a začal určovat k jakým válům se má jaká skupinka postavit.

Nejprve těsto váleli vedoucí a vlčata vykrajovala, později válela i vykrajovala vlčata sama. Dospělí vedoucí perníčky pekli, odnášeli zaplněné plechy, přinášeli prázdné plechy a občas nás napomenuli, ať si nečteme, nesmějeme se, nekoukáme do blba, hlídáme si svoje skupinky a hlavně ať to odsejpá.

Po rozhodnutí Jíťově, že je perníčků dostatek jsme poklidili stoly, rozdělili vlčata na dva týmy a určili disciplíny: běhání po čtyřech pozadu i popředu okolo stolů i pod stoly. Obvykle vítězilo družstvo tvořené vlčaty z Rozinkova a Kuřetova týmu. Po závodech se vlčata začala chystat na kutě. Pro lepší usínání jim Sestřen s Míchačkou pustili demokraticky odhlasovaný film ,,S tebou mně baví svět“, při kterém si některá vlčata neodpustila několik choulostivých poznámek na určité herečky.

Druhý den ráno vlčata (převážně ,,cizí Slinták“) ukuchtila z rybiček Žraločí pomazánku, komu Žraločí pomazánka nechutnala, mohl si dát nutelu z rybiček. Po snídani jsme se vydali dobývat nepřátelské monumenty. Dále následovala procházka Křivolíkem. Vlčata, která do Křivolíku jít nechtěla, zdobila ve velké klubovně perníčky.

Po dvanácté hodině následoval výborný obídek přímo táborový, jakmile všichni dojedli, pustila se vlčata opět do zdobení perníčků a aby se jim lépe zdobilo, hráli Rozinka, Snědlo a Placák na kytaru. Ve 14⁴⁵ byla vlčata připravena k odchodu a od tří hodin si je začali rozebírat rodiče. Vedoucí šli domů o něco později díky úklidu.

Příště by to chtělo, aby si všichni vzali na dvoudenní akci spacák a hygienické potřeby – hlavně kartáček a pastu.