Minulé akce 3. chlapeckého oddílu


Pečení cukroví a noční hry

(14.12.2007 - 16.12.2007)
Aktualizováno 19.12.2007, 21:22
Na akci jsme toho hodně zažili, hodně snědli a málo naspali.
Také jsme se zde dozvěděli jednu novinu.
Uvidíme, zda se zmínka o ní objeví v zápisu – kdo ho asi dodá?

Samozřejmě, že zápis dodal Jelen, kdo jiný, ostatní jsou trošku dost líní. Tak a ten zápis:

Zahájení akce bylo o půl páté Na Zámostí, kde se sešli všichni Ostříži mimo omluvených bratrů Šaškovců, kteří kalí po celý víkend na babiččině jubilejní párty, Rozinka s Kuřetem, jenž dorazí na chatu později a Zetor s Holubem s největší pravděpodobností musejí kojit svoji závislost na PC hrách. Na Zámostí přijel i Lukas se svým psem Denym. Lukas pobral od nás několik batohů a tašek s jídlem, vzal si od Emilky klíč od chaty, kde se cpanice konala a frčel napřed zatopit v kuchyni a udírně. K Emilkově chatě jsme se vydali okolo rotundy sv. Kateřiny skrz ulici s pěkně vypadajícími domky.

Po příchodu do chaty byly veškeré suroviny pro vaření nechány v kuchyni a batohy odneseny do pokoje v horním patře, kde jsme spali. Tuto noc kofola tekla proudem, cpaní se vyuzeným masem z kostí, které jsme po dostatečném obrání dávali Denymu, nebralo konce a misky se nedaly zvedat pod tíhou nezdravých přesolených čipsů,. V první várce pečení jsme upekli výborné pracičky pokapané čokoládou vyrobené z Emilkovskýho těsta, o kterém tvrdil, že je to bramborákové těsto, ale pocukrované. Po posilnění pracičkami upečenými půl hodiny po našem příchodu jsme šoupli do udírny nějaké ty uzeniny jako jsou kolena a kosti. Ukuchtili jsme výborné jablkové štrúdly, hrníčkovou buchtu. Hrníčková proto, že obsahovala hrnek mouky hladké a polohrubé, hrnek rozemletých ořechů a cukru, hrnek mléka a oleje (některým bratrům se hrnek oleje příliš nezamlouval, ale nakonec ti, jenž nejvíce olej zamítali, jí také nejvíce snědli) a dvě vajíčka.

Někdy ve večerních hodinách dorazil i Kuře s Rozinkou. Sotva se Kuře odstrojil, začal Emilkovi strkat do ruky omluvný lísteček: ,,Pane Vomáčka (Emilko) omlouvám Radima z pečení cukroví. Doma malujeme celý byt,–jak jistě víte, byli jsme v létě vytopeni-praskla nám voda a zatopila byt. A tak teď do vánoc máme hodně práce, abychom na svátky to stihli. Nezlobte se a omluvte Ráďu z akcí skauta. Děkuji Vaňousová.“. Touto omluvenkou přímo vyšitou do třídní knihy, si Kuře pro dnešní večer podělal život a stal se zdrojem našich a hlavně Lukasových a Emilčiných vtípků, které nás udržovaly v neustálém smíchu a dobré náladě, což se nedalo říci o Kuřetovi. Po příchodu Kuřete s Rozinkou vytáhl Lukas z auta krabici větrníků, indiánků a dalších cukrářských dobrot, když nás nepozval na svatbu, tak se nás snažil takhle uplatit. Cukrovíčko z krabice bylo výborné. Dnešní noc jsme dále kuchtili jabkance. Minulý rok je ukuchtil Lukas, ale dnes je plácal Rozinka a příliš valně se mu nedařilo, po Rozinkovi je kuchtil Bahňák, který je uměl dokonale a po Bahňákovi se je pokoušel splácat Jelen, který je uměl splácat tak dobře, až se jeho silné těsto s malým množstvím tvarohu stalo druhým zdrojem zábavy místo Kuřete.

Třetím zdrojem zábavy se stalo sledování černobílé televize, a protože byla černobílá, sledování probíhalo při svícení kuchyňské zářivky. Za tmy, bychom těžko sledovali černobílý obraz v televizi. Dávali skvělý film Matrix, ale bohužel nešel naladit zvuk, a tak jsme si k tomu pustili rádio OK, kde hráli samé hity. Bylo dost dobrý koukat se na bojové scény ve filmu a zároveň poslouchat smutnou písničku Titanic z radia. O půl dvanácté večer jsme šli do lesa hrát Lukasovy hry, šli jsme všichni mimo Kuřete, kterému se záhadným způsobem přitížilo a šel spát. Rozinka tvrdil, že to jsou epileptické příznaky a Kuře může dostat záchvat. Takové záchvaty prý může dostat z čehokoli např. ze vzteku k nám, protože jsme dlouhou dobu vtipkovali na jeho účet. Cestou do hlubších částí lesa se někteří bratři začali bát místních bezdomovců, kteří zde v hlouby lesa mají chatu, také zastávali názor: ,,Až se vrátíme do chaty, najdeme dodýchávajícího Emila a nad ním Kuřete, jak mu z břicha leze vetřelec.“. První super hra byla na upíry. Lovec upírů dostal do ruky baterku vrhající světlo několik desítek metrů, baterku nesměl nikdy zhasnout. Ostatní byli upíři. Upíři museli zabít lovce dotekem své ruky, ale jakmile zář baterky dopadla na upírovu tvář, upír zhynul a šel k Lukasovi, který ho po určité době vrátil do hry. Kdo chytil lovce, proměnil ho v upíra a sám se stal lovcem. Dnes byl lovec Kachna, kterého nikdo nechytil. V druhé bezvadné hře nám Lukas na záda přilepil izolačkou čísla. Vyhrával ten, kdo zjistil co největší počet čísel soupeřů. Boje o čísla byly velkolepé bitky, při nichž jsme se kouleli jeden přes druhého po zemi, strhávali se na zmrzlou lesní zeminu pokrytou malým popraškem sněhu a kryli si svá čísla před silnějším soupeřem útěkem v nejhorším případě lehnutím zádama na zem. V průměru každý získal jedno číslo soupeře.

Na Emilkovský zahradě jsme pro dokonalé vyřádění dali Hospodu, kde jsme se rvali o něco mírněji než minulý rok, nejspíše za to může neúčast Lukase při hře, který by nás házel z jednoho pole do druhého a nutil nás tak k větší bojovnosti, alespoň jsme tentokrát nerozbili žádný kůlek, jen Jelen si maličko natrhl bundu o ostnatý drát, který vede okolo zahrádky se zeleninou. Po nočních hrách následovalo čištění zubů a spacák. Usnuli jsme dle mého odhadu po druhé hodině ranní.

Vstávali jsme po osmé hodině ranní a roztroušeně se začali scházet v kuchyni u kakavíčka s jablečnými štrúdly a hrníčkové buchty. Ale Kuře s námi nesnídal. Asi půl hodiny před snídaní snědl něco málo štrúdlu a s igelitkou petlahví se vypravil domů malovat stěny. Po snídani jsme se vydali pokácet nějakou tu soušku, neboť dřeva v udírně a kuchyni ubývalo. Kácení první soušky bylo pro děcka, protože se nacházela v hloubi lesa a její pád neměl co poničit, ale při kácení zbylých dvou soušek jsme museli použít i lana, protože hrozilo nebezpečí pádu soušky na plot a boudu s nářadím za plotem. Soušky jsme zpracovávali do čtyř hodin, kdy se začalo stmívat. Při práci jsme měli každou půl hodinku pauzu a cpali se vyuzenou šunkou, salámy, sýry a spoustou dalších dobrot. Večer se vše rozjelo na novo.

Opět jsme se přecpávali čipsy, opíjeli kofolou a každou chvíli větrali, protože se kuchyní sem tam prohnala bouřka se silným zápachem. Dnešní večer jsme pekli slané štrúdly plněné salámy, sýry, cibulí, česnekem atd. Pekli jsme šneky z lískového těsta, cukroví, kterého jsme spálili dva plechy, cpali se uzeným kuřetem, rybami a okolo půlnoci se vydali do lesa hrát hry. Tentokrát šel s námi i Kuře, který se k nám navrátil za tmy okolo osmé hodiny. Opět jsme hráli na upíry a povedlo se nám zabít dva lovce. Dále jsme se rozdělili do dvou družstev, každé družstvo vlastnilo tři zapálené svíčky. Prohrávalo družstvo, které nevlastnilo ani jednu hořící svíčku. Při této hře jsme se rvali tak, až Rozinka plival krev, ale hra byla parádní. Na zahradě jsme dali jedno kolo hospody a šli do chaty.

Chudák Kuře si propálil půjčený svetr od Orkána a po zjištění, že nosí i Čokyny rukavice nebrali vtipy na jeho účet konce. Jakmile nás vtipkování omrzelo, pustili jsme televizi a zjistili novinku, že se dá černobílá televize sledovat i když je zhasnuto. Dávali horor, ale bylo to nudný, tak jsme šli do hajan.

Ranní vstávání proběhlo okolo osmé hodiny, nasnídali jsme se štrúdlů a zbytky si rozdělili, poklidili jsme chatu a vyrazili Na Zámostí, kde jsme se rozešli.


Zapsal: Jelen , [17.12.2007, 21:30]
Účast: Bahno, Jelen, Kachna, Placák, Snědlo, Emilka, Lukas, Kuře, Rozinka,

Určeno družině: Ostřížů,

Fotogalerie:
TROJKA - 3.chlapecký oddíl
Farská 113, Česká Třebová, 56002
kroj@seznam.cz | mapa webu | DIGin.cz 2007 | RSS kanály