Oslavy 100 let skautingu v Polsku - tábor

Zápis z celé akce zapsala vedoucí akce – Šnek.

Jak jsme oslavovali 100 let polského skautingu

Skauti z partnerského města Olawy se rozhodli, že nás pozvou na oslavu stoletého výročí od založení skautského hnutí v Polsku. Pouze deset vyvolených se mohlo zúčastnit. A mezi těmi deseti jsem byla já, Robin, Hurvajz, Honza, Čoko, Kachna, Šněrka, Vóza, Holub a Bahno. Sešli jsme se na nádraží a vyrazili jsme na cestu vlakem směr Olawa. Abychom si ukrátili dlouhou chvíli, učili jsme se polská slovíčka a fráze. Celkem bez problémů jsme dojeli až na místo, kde na nás čekala Justýna s Robertem, kteří nás autem dopravili do místní hasičárny. Tam nám ukázali pokoje, kde budeme nocovat a pak nás vyzvali, abychom je následovali. Procházeli jsme Olawou a vůbec jsme netušili, kam jdeme. Někdo po cestě vtípkoval, že nás pozvou na večeři a ten někdo se skutečně nemýlil!!! U Justýny doma nás čekalo překvápko! Dvě mísy špaget, čokoláda, coca cola, kiwi, vafle. Ihned jsme se do toho pustili, ale bylo toho tolik, že se to prostě nedalo sníst. Poté jsme se odebrali zpět na naše dočasné nocležiště. Tam jsme se vysprchovali a hasiči nám dovolili vypůjčit si jejich fotbálek. Bohužel jsme nemohli hrát dlouho, protože ráno v šest hodin, jsme měli být připraveni se všemi věcmi před budovou. Také jsme se jich zeptali, jestli bychom se nemohli sklouznout po hasičské tyči, ale bylo nám řečeno, že by se ihned spustil alarm a tak jsme si na tyč museli nechat zajít chuť.

16. srpna 2010

Ráno nás odvezli na nádraží, kde se pomalu začali scházet naši polští bráškové a sestřičky. Vlakem jsme se společně dokodrcali až do Krakowa. Cesta trvala asi tak tři hodiny. V Krakowě jsme museli dojít na velkou louku, která byla na druhém konci města. Bylo hrozné teplo a s těmi batohy to nebyla žádná legrace, ale zvládli jsme to! Ubytovali jsme se v polských stanech, dostali olawská trička a překrásné krakowské šátky. Pomáhali jsme stavět tábor. Hodinu jsme napínali plachtu na kuchyni, zafoukal vítr a celá plachta spadla. A tak jsme začali znovu. Večer začalo pršet a tak se neuskutečnil slibovaný koncert, což byla velká škoda.

17. srpna 2010

Vstávali jsme v osm hodin a šli jsme na snídani, která byla opravdu výborná. V 9:30 jsme se v krojích seřadili do zástupu a pochodovali jsme k hlavní bráně, kde již byli ostatní polští skauti. Naším úkolem bylo se přesunout na Rynek Glówny. Bylo velmi poutavé, jak deset tisíc lidí pochoduje ulicemi Krakowa. Cestou jsme narazili na pět Čechů. Zjistili jsme tedy, že těchto oslav se zúčastnilo asi deset tisíc Poláků a 15 Čechů.

 Na náměstí jsme čekali minimálně čtyřicet minut, než se dopravili ostatní. Bylo nás tak moc, že někdo už byl na náměstí a jiní byli teprve v táboře, který byl vzdálený od náměstí cca dva kilometry. Na rynku jsme si vyslechli slavnostní přivítání, ovšem v polštině. Ne všemu jsme rozuměli:-)Potom jsme měli rozchod. Šli jsme se občerstvit do KFC, protože slavnostní zahájení trvalo hodinu a my jsme stáli přímo na slunci. Mnoho lidí omdlelo a tak se kolem nás míhali červené uniformy, které tyto lidi odnášely do chladu. Byli jsme zvědaví na krakowské památky a tak jsme se za nimi vydali.

 Po cestě jsme narazili na výstavu obrázků, viděli jsme zámek Vavell, seděli jsme u Visly a také jsme objevili bezva park Blonia, kde bylo úplně všechno, na co jsme si vzpomněli. Tenisové kurty, fotbalové hřiště, spousta prolézaček. Hráli jsme si jako malé děti:-)V parku zrovna probíhalo nějaké baletní vystoupení, které nás zaujalo. Bahno se tam zamiloval do jednoho sexy tanečníka:)

Večer jsme poseděli s Poláky a také jsme si domluvili program na další den.

18. srpna 2010

Toto byl první den, kdy jsme měli svůj program a rozhodně jsme se nenudili! Ihned po snídani jsme spěchali do botanické zahrady. Velká výhoda byla ta, že jsme měli zadarmo MHD. V zahradě nás čekala hra, ovšem v polštině. Ať jsme se snažili sebevíc, hře jsme neporozuměli. Když jsme se dostatečně vynadívali na krásné rostlinky, vyrazili jsme na další aktivitu, která však byla jen pro holky. Kluci mezitím odpočívali po náročné cestě v táboře:-) My, děvčata, jsme si mohli vyrobit náušnice z přírodnin. Byly pěkné a originální. Vyzvedly jsme kluky a společně jsme šli na přednášku od přátel zvířat. Byl tam pes a dva policicté a my jsme usoudili, že se asi mluví o tom psovi. Přednáška trvala dvě hodiny. Moc informací jsme si odtamtud neodnesli. Na přednášku o zažívání jsme raději už nešli, a tak jsme vyrazili do historického centra města a po té do parku Blonia. Večer jsme s Polákama šli na koncert. Hráli tam moc pěkně a my jsme se pořádně vyřádili:-)

19. srpna 2010

Ráno jsme se chystali jít na městskou hru. Když nám ji vysvětlili, vypadalo to, že to bude příjemně strávených šest hodin. Na náměstí jsme dostali mapy a spoustu úkolů co máme splnit. Měli jsme jít do kostela a vpravo za oltářem najít další indicii. Bohužel se tam konala nějaká mše a za oltářem nic nebylo anebo jsme to nenašli. Přesně podle návodu jsme procházeli kostelem, ale byli jsme neúspěšní. Navíc jsme museli spěchat na další aktivitu, což byla jízda na lodích. Dopravili jsme se až za Krakow, kde nás čekal závod na velikých lodích. Čokýna byla bubenice, která nám udávala tempo, a to byl jeden z důvodů, proč jsme vyhráli:-) Moc se nám to líbilo a tak jsme se rozhodli, že pojedeme ještě jednou. Jakmile jsme dojezdili, odebrali jsme se do města, kde jsme se procházeli a také jsme si zaskočili do McDonaldu na rychlé občerstvení. Do tábora jsme dorazili v dobré náladě a večer jsme vyrazili do kavárny, kde jsme oslavovali Holubovi narozeniny. Místo dortu dostal polskou čokoládu, na které jsme si všichni pochutnali. V kavárně jsme hráli kolektivní hry a my jsme před Poláky zazářili hrou, která se jmenovala Koně. Moc jsme si večer užili.

20. srpna

Dnešní program nás měl zavést do historie. Ocitli jsme se ve slovanské vesničce, kde jsme si mohli vyrobit svíčku, zastřílet z luku, vyzkoušet si svoji přesnost s mečem, vyhrát v souboji na kládě apod. A co jsme dělali potom? Byli jsme zvědaví, jak vypadá tradiční krakowský jarmark a tak jsme se na něj jeli podívat. Museli jsme však spěchat, protože jsme se chystali jet na rafty, které byly docela daleko náměstí, kde se tento jarmark konal. Z raftů jsme byli naprosto unešeni. Bylo to úplně skvělé. Zpočátku jsme se báli, že se překlopíme. Byli jsme sice mokří, ale spokojení. Seznámili jsme se tam s jedním blonďatým polákem, který nás chtěl vyklopit a tvrdil, že polské čokolády jsou dobré. Dokonce jsme se i na moment stali filmovými hvězdami. Točili s námi rozhovor pro televizi!!

 Řekli jsme si, že vody není nikdy dost a jako daší činnost jsme si zvolili koupání v bazéně (potřebovali jsme se umýt:-))Večer v tábořišti nám Justýna řekla, že se koná speciální program pro skauty, kterého by se měli účastnit zástupci ze všech států, kteří přijeli na oslavy do Krakowa. Takovou událost jsme si nechtěli nechat ujít a fungovalo to tak, že každý národ si připravil hru pro ostatní. Byli tam skauti z Kanady, Německa, Slovenska. Bylo docela zajímavé zjišťovat, jaký typ her baví určitý národ. Mezitím nám přijela návštěva z Čech. Emilkovi, Klice, Jíťovi a Base se po nás tak stýskalo, že se na nás museli přijet podívat.

21. srpna

Delegace z Čech:-) nám dovezla materiály na prezentaci, která se konala na Rynku Glownym. Měli jsme tam svůj vlastní stánek, kde jsme měli fotografie, českou vlajku. Byli jsme pyšní na to, že jsme tam byli jediní čeští skauti. V tom stánku jsme samozřejmě nic neprodávali, jen jsme seznamovali okolí s naším skautingem. Nejednou se stalo, že k nám přišel nějaký člověk a vyprávěl nám, jak byl v Čechách či na Slovensku. Střídali jsme se u hlídání stánku a mezi směnami jsme se chodili dívat na ostatní prezentace. Někdo rozdával jídlo, někdo balonky či placky s nápisem jsem skvělý apod. Na pódiu vystupovali různé taneční skupiny, všude kolem byly stánky se suvenýry a spousta lidí. I krakowští obyvatelé se přišli podívat, koho to mají ve svém městě. Večer, když už byla tma, jsme se vydali objevovat noční Krakow. Nafotili jsme spoustu fotografií. Byl to příjemně strávený večer.

22. srpna

Nastoupili jsme do autobusu, jehož poslední zastávka byla zoo. Celé dopoledne jsme chodili mezi tvířaty, která byla stejně tak unavená jako my. Nevím, co to mělo znamenat, ale mnohokrát se mi stalo, že zvíře, které mělo být ve výběhu, jsem prostě nenašla. Nejvíce se nám líbili šimpanzi, kteří se jaksepatří předváděli. Když jsme se dostatečně vynadívali, jeli jsme k zámku Vavell abychom tam našli další aktivitu, kterou nám poradil Robert. Ukázalo se, že tam žádná aktivita není. Bez přemýšlení jsme se rozhodli pro nouzový plán. Již od počátku našeho pobytu nás lákal kopec Mound Kosciuzsko. Když jsme se vyškrábali na vrchol, bylo už pozdní odpoledne. Výhled z kopce byl opravdu působivý a zpátky jsme jeli silničním vláčkem. Prostě a jednoduše jsme zkusili, jestli ten náš identifikátor funguje i na toto. A on fungoval!! Večer jsme strávili s Polákama, kde jsme se snažili zabavit ty mladší z nich nějakou českou hrou.

23. srpna

Tento den jsme měli jít s Polákama do přírodovědného muzea. Vyšli jsme společně s nimi, ale oni se nakonec rozhodli, že půjdou na Mound Kosciuzsko a tak jsme museli jít sami. Po cestě jsme však potkali druhou skupinu Olawáků(tu starší) a tak jsme je následovali. Schindlerovo muzeum bylo plné vizuálních efektů. Měli jsme štěstí, protože muzeum mělo v pondělí vstup gratis. Akorát nastal problém, protože na tři šťastlivce z naší skupiny nevyšel lístek, a tak jsme to museli jít ukecat k přepážce. A samozřejmě anglicky. Hlavní však je, že náš šarm přesvědčil zdánlivě neoblomnou paní u vchodu. A jelikož nám zbyly peníze, které nám Poláci darovali, šli jsme do bazénu. Nejen, že jsme si museli obléci plovací čepičky, ale ještě tam měli speciální kritéria týkající se plavek a ani jeden kluk nakonec nemohl do bazénu. Tak jsme si z toho byly nuceny udělat dámskou jízdu. Po bazénu jsme šli naposled navštívit park Blonia, kde jsme hráli hry a Poláky jsme učili hrát ringo. doufám jen, že nás v listopadu neporazí.:-)

24. srpna – 25. srpna

V deset hodin dopoledne nás čekal nástup, který celý Zlot uzavíral. Pomohli jsme sbalit tábořiště a vydali jsme se na cestu na nádraží. V Olawě jsme se rozloučili s Poláky a spěchali jsme za vůdcem olawských skautů, který nás odvezl do místní školy, kde jsme přespali. Ráno v šest hodin nám jel vlak. Moc nás potěšilo, že se s námi přišla jedna Polka rozloučit. A pak nás čekala je dlouhá cesta vlakem. Byla jsem trošku vykolejená, když jsem zjistila, že už jsme v Čechách a průvodčí nám rozumí. Byli jsme totiž zvyklí všechno, oč žádáme, doprovázet divokou gestikulací. V České Třebové jsme si zakřičeli pokřik a rozešli jsme se, po deseti příjemně strávených dnech, do svých domovů.