Minulé akce 3. chlapeckého oddílu


Oslava 100 let v Praze

(20.04.2007 - 22.04.2007)
Aktualizováno 28.04.2007, 22:23

Jako první dodal zápis Jelen.

Výprava do Angoly

Sraz byl o půl osmé před nádražím, kde se sešlo 23 bratrů ze trojky včetně vedoucích Emilky, Lukase, Kosáka a Tonči, také zde byli tři plavčíci z pátého vodáckého oddílu. Jakmile přišel poslední opozdilec, rozdal nám Emilka kouzelné kartičky v hodnotě sta korun, na které jsme mohli zadarmo cestovat pražskou hromadnou dopravou a chodit na různé pražské památky bez placení. Cesta vlakem nám utekla rychle. Do Prahy jsme dorazili v poledních hodinách a na Hlavním nádraží jsme se rozdělili do skupinek po pěti lidech, které hlídal jeden vedoucí.

Z nádraží jsme jeli vlakem k nejbližšímu metru, odkud jsme jeli na další autobusovou zastávku a autobusem přifrčeli k Lukasově tetě, kde jsme si nechali naše krosny, ze kterých jsme si vyndali malé batůžky a frčeli hromadnou dopravou na exkurzi do multikina. Výklad o principu promítání byl pro někoho zábavný a pro někoho uspávající. Po přednášce o způsobu promítání jsme si mohli vybrat jakýkoli film, který bychom si přáli vidět. Rozhodovalo se mezi Želvy ninja a Vratnými lahvemi. Rozhodli jsme se pro Vratné lahve. Kino bylo bezvadné. Každý si mohl sednout, kam chtěl, neboť jsme ho měli celé pro sebe. Malí bratři, které film nezajímal, si hráli ve vedlejší místnosti videohry, naopak bratři sledující film, se řehtali kuriózním situacím, dějících se ve filmu.

Po multikině jsme si zajeli autobusem pro naše batohy k Lukasově tetě a hromadnou dopravou jsme se jeli ubytovat do školy, která sloužila jako přístřešek i sestrám ze čtvrtého dívčího oddílu z České Třebové a několika jiným oddílům z různých koutů České republiky. Večer jsme se jeli podívat na Křižíkovu fontánu. Do školy jsme dorazili v pozdějších večerních hodinách a ihned jsme se vydali na kutě.

Druhý den ráno jsme se nasnídali, obdrželi balíčky s obědem a vydali se do centra Prahy, obdivovat její památky. K autobusové zastávce jsme šli kolem botanické zahrady, u které jsme objevili zmrzlého tropického motýla. Motýla jsme pronesli v krabičce od dámských punčoch, kterou jsme objevili v kontejneru na papíry, po celé Praze. Původně jsme se domnívali, že je motýl po včerejší noci umrzlý, ale teplo, které se během teplého slunečného dne v krabičce nastřádalo, rozehřálo motýla, kterého jsme v odpoledních hodinách vrátili do botanické zahrady. V jedenáct hodin dopoledne jsme měli zamluvenou výletní plavbu po Vltavě u Karlova mostu, při které si Lukas chvíli zakormidloval a Kuře se vyfotil s námořníkem vypadajícím jako Mareček z Básníků.

Ve dvanáct hodin se skupiny rozešly a šly se samostatně podívat na Petřín, který byl obalen bílým skautským šátkem se žlutým pruhem podél jeho hran. Emilkova grupa se také chtěla podívat do zrcadlového bludiště na Petříně, avšak pro velikou frontu tam nebyla.

Na Staroměstské náměstí emilkovci dorazili v jednu hodinu, kde naplno běžel program ( v 11:30 zahájení oslavy, 11:50 – Didgeredoo, 12:00 – Ewa Farna, 12:45 – Rinceoiri – tancují irské tance,13:00 – Tam – tam – skupina vychází z etnické hudby, brazilských, kubánských a afrických rytmů, 13:30 – Severoameričtí indiáni, 14:00 – Vishnu Tattva, 14:15 – Břišní tanečnice, 15:00 – TiDiTaDe – zabývají se západoafrickým hudebním uměním, 15:40 – Ready Kirken ). Také zde byly stánky, u kterých jsme si mohli zahrát národní hry cizích zemí světa a vyhrát nějakou drobnost. Nejčastější výhrou bylo pexeso.

O půl čtvrté se skupiny rozdělily na dvě poloviny. Jedna polovina obdržela lístky do divadla Minor a druhá do divadla Spejbla a Hurvínka. Jakmile bylo rozhodnuto, kdo kam půjde, vydali jsme se hromadnou dopravou do botanické zahrady, kde jsme odevzdali ráno nalezeného již čilého motýla. Prohlédli jsme si zde různé druhy motýlů, ryb a rostlinstva. Po prohlédnutí botanické zahrady jsme se vydali do předem objednaných divadel. Pohádka s Hurvínkem nás poučila o cennosti obyčejných věcí a vysvětlila koloběh vody na Zemi.

Při návratu do školy se skupina vracející se z divadla Spejbla a Hurvínka rozhodla prohlédnout si Pražský hrad v noci a také tak učinila. U brány na nádvoří se dokonce seznámila se členem hradní stráže a dozvěděla se něco málo o jejich povolání. V noci je Praha mnohem krásnější než ve dne, hlavně díky malému počtu turistů a aut. I Karlův most je jako vymetený a jen několik cizích hudebníků si na něm vychutnává své písně. Do školy jsme se dostali autobusem, na jehož zastávce se Jelen seznámil s nějakým bezdomovcem, který chtěl koupit jeho šátek za sto padesát korun, avšak Jelen neměl zájem. Ve škole jsme dostali neplánovanou večeři, při níž jsme se seznámili s jednou sestrou, se kterou jsme hráli Twistr a nikdo z nás ji nedovedl porazit.

Třetí den ráno jsme si sbalili batohy, které jsme si do dvou hodin odpoledne mohli nechat v tělocvičně, nasnídali jsme se a vyrazili do zoo, kde se všem určitě velice líbilo. Mimo zahrady jsme dnes navštívili i lanové centrum, které bylo bezvadné. Naučili jsme se slaňovat a někdo pokořil i nějakou tu překážku. Kdo nebyl v lanovém centru, vyřádil se na raftech. Ve dvě hodiny jsme si vyzvedli ve škole batohy a vydali se podívat do Národního muzea, prohlédnout si Věstonickou Venuši. V pět hodin jsme frčeli vlakem do Třebové.

Ovšem nejlepší byla cesta zpět vlakem, kde jsme obsadili asi čtyři kupéčka. Do jednoho z nich si sedl Jelen, Placák, Rozinka, Kuře, Snědlo a Lukas, který po pěti minutách musel odejít za Emilkou do kupéčka plánovat celotáborovku. Lukasovým odchodem jsme byli velice zarmouceni. Z našeho smutku nás osvobodilo až šest sester gymnastek z Třebíče a Olomouce, které se vraceli ze sokolského přeboru v určitém druhu gymnastiky. Rozhovor začal díky gymnastce, která zamávala Kuřetovi a naplno se rozjel Bahňákovou otázkou: ,,Co po nás chcete?" Na jeho otázku se dostavila rychlá odpověď, doprovázená hlasitým smíchem: ,,No přece tebe.“ Do rozhovoru se připojil i Jelen pomocí otázky, jenž jim položil malý devítiletý Honza z Jíťovy družiny: ,,Jelen se ptá proč máte zmalované vlasy a obličeje zelenou barvou. Místo odpovědi se dostavil výbuch smíchu a po té otázka: ,,Který z vás je Jelen ?“. Jakmile to banda tvořená Snědlem, Kuřetem, Placákem a Bahnem, který fotil, uslyšela, chytla opodál stojícího Jelena a dovlekla ho před uřechtané sestry. Po zjištění, kdo je Jelen dostaly sestry nový záchvat smíchu a Jelen vztek na malého Honzíka a smějící se setry. Vztek naštěstí ihned pominul a začal obyčejný, pro Jelena i ostatní bratry neobyčejný rozhovor se sestrami. Dokonce dvě z nich jsou bývalé skautky. Zajímaly se, co na skautu děláme, proč se oslovujeme bratři a sestry, naše kroje a jak často je nosíme, naše schůzky, výlety, závody a v čem závodíme. Na odpověď ve starých věcech určené pro zašpinění se daly do smíchu a otázku pozměnily: ,, V jakých disciplínáchch.“, zajímalo je skautské desatero atd. Také nám ukázaly svoje kostýmy, ve kterých závodí, pochlubily se svými sportovními úspěchy, prý byly osmé na mistrovství světa ve Finsku, pověděly nám, v jakých disciplínách závodí a ukázaly nějaké ty gymnastické kousky: Sestra se postavila, natáhla ruce směrem vzhůru nad hlavu a přitáhla si ze zadu nohu a dotkla se nohou svého týla.

V podobných otázkách jsme vedli rozhovor asi čtvrt hodiny do příchodu průvodčího, který chtěl vidět naše jízdenky. Po předložení režik v našem kupéčku jsme začali přemlouvat Rozinku, aby se šel s námi podívat na gymnastky a plni elánu jsme mu líčili věci, které nám o sobě pověděli a jaké protahovací frajeřinky nám ukázali. Bohužel gymnastky Rozinku nelákali, a tak jsme se ke gymnastkám vrátili bez Rozinky. Ani jsme nedošli k jejich kupéčku a už jsme se vraceli na Emilčin příkaz do svých, kde jsme měli v klidu sedět nebo spinkat. Svoje jednání svedl na průvodčího, který si prý stěžuje na naše chování. Nevím proč si na nás průvodčí stěžoval, možná na hlasitý, křiklavý smích gymnastek, které se smály každou chvíli kdejaké prkotině, kterou vypustila banda z úst. Avšak klidné sedění doprovázené neklidným drmolením nejrůznějších nápadů, jenž by nám alespoň trochu pomohly dostat se legální cestou ke gymnastkám, netrvalo dlouho, neboť během pěti minut kolem nás prošel vedoucí Měkoň vracející se od vlčat. Tak jsme využili příležitosti a zeptali jsme se, z jakého důvodu si na naši grupu průvodčí stěžuje. Mimo to jsme se zeptali, nemůže-li nás sám pustit k sestrám gymnastkám. Měkoň slíbil, že si o tom s Emilkou promluví a dá nám vědět, jak jednání skončilo. Bohužel jednání skončilo neúspěšně, neboť místo Měkoně se po pěti minutách nedočkavého čekání ve dveřích našeho kupéčka objevil Emilka s příkazem: Měkoně do toho vůbec nezatahovat, uklidnit se a v klidu prosedět celou cestu. Po Emilkově odchodu jsme ještě chvíli přemýšleli, jak se k sestrám dostat a nakonec jsme vyslali Jelena prosit Emilku do doby, dokuď nepovolí.

Lehce se plánuje, hůře se plní. U Emilky v kupéčku to nebyl žádný med. Jelen vyslovil svoji prosbu: ,,Nemohli bychom jít za těma?“ ,,Za kým!“ Obořil se Lukas na Jelena. ,,Nóó za těma gymnastkama.“ Odpoví Jelen. ,,Prosím tě Jelene.“ Přidává se do hovoru Tonča. ,,My bychom je poprosili, aby se smáli potichu.“ Snaží se Jelen nalákat vedoucí na lákavou nabídku. ,, Seš normální! Co tě na nich tak zajímá! Medaile?“ Rozkřičí se Lukas. ,,Jó medaile.“ Odpovídá přidrzle Jelen. Tak já ti na schůzku přinesu nějaký ukázat. Říká trošku mírněji Lukas. ,,Uděláme to takhle. Když Kuře s Rozinkou budou po celou dobu, až do Ústí spát, aby byli čilí na přijímačky a ostatní v klidu sedět, dovolíme vám před Ústím dát si batohy na chodbu a vy si tam můžete stoupnout taky. Jestli spát nebudou, tak to neplatí. Povídá Emilka. ,,Ty vohó.“ Procedí mezi zuby Jelen zklamaně.,,Víš co Jelene. Já si tě natočím, když se nemůžeš uklidnit.“ Povídá Emilka, vytahujíce z pouzdra kameru. Jakmile Jelen spatří kameru, odejde z emilkového kupé a jde se poradit s ostatními členy grupy do jejich kupéčka. ,,Pustíme některé stojící lidi v uličce sednout a sami si pak půjdeme stoupnout do uličky ke gymnastkám. A ještě navíc uděláme dobrý skutek.“ Navrhuje Jelen. ,,Né! Raději je přemluvíme, aby přišli ony za náma. Je přece nevyhodí. “Protestuje Snědlo. ,,A ty si myslíš, že budou ochotný stát, když my sedíme?“ Namítá Jelen. ,,To asi ne.“ Uznává Snědlo. V tom vlak zastaví a do uličky přijde nový nával lidí. Toho Jelen využije a bez problémů přemluví neznámého člověka k sednutí na uvolněné místo v jejich kupé. Jakmile to zbývající členové bandy spatří, neváhají ani minutu a jdou pomoci Jelenovi, který se marně snaží přemluvit další stojící lidi k sednutí na jejich místa. Ale i jejich pomoc v přemlouvání je marná. A vtom Jelen ze sebe vyhrkne: ,,Prosím vás. My musíme udělat alespoň jeden dobrý skutek denně a za dnešek jsme ještě žádný nevykonali, proto jsme z toho celí nervózní. Opravdu si nechcete sednout na naše místa? To okolo stojící dav nevydrží, dá se do smíchu a jde se posadit. Naopak rozradostněná grupa se protlačuje davem lidí ke gymnastkám. ,,Už jsme si myslely, že jste na nás zapomněli.“ Povídá usmívající se gymnastka. ,,Vedoucí nás k vám nechce pustit, protože ho průvodčí upozornil na vyklánějící se vlčata z okýnka, a tak to odnesli všichni v okolí a taky bychom vás chtěli požádat, nemůžete – li se smát po tišeji, neboť se vymlouvá i na naši hlučnost.“ Vysvětluje jeden člen z grupy.

Po vyjádření naší prosby se dali do nového, již však tiššího smíchu. Po dostatečném vyřechtání jsme pokračovali v našem rozhovoru. Zajímaly je naše další zájmy, kromě skautu, co posloucháme mimo vedoucích, jestli kouříme, co pijeme, máme – li holku a co děláme, pokud žádnou nemáme. Samozřejmě jsme jim na vše odpověděli. Například Kuře má keramiku s fotografickým kroužkem a Snědlo kování. Dále jsme jim vysvětlili, že kromě vedoucích posloucháme rádio a nějaké ty kapely. Na další otázky jsme odpověděli: nekouříme, nepijeme a sexuálně nežijeme, neboť kouření a alkohol skaut zakazuje. Takhle krásně jsme se bavili až do České Třebové, kde jsme se museli rozloučit. Dokonce nám i zamávaly z okýnka. Na nádraží měla grupa o svém bodování již předem jasno. Dostala nula bodů za akci a škrtne si několik bodů ve stezce, neboť jich prý několik porušila při cestě zpět vlakem (např. sedmý bod skautského zákona: Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců). Ale povídání s gymnastkami za to stálo. Akci jsme ukončili oddílovým pokřikem před nádražím okolo sedmé hodiny večerní.

Vlastní názor: Celá akce byla bezvadná, hlavně zpáteční cesta vlakem.

Hitace: 1*


Další zápis dodal Rozinka:

Oslava 100 let v Praze

Za těch sto let fungování to všichni čeští skauti přišli oslavit do Prahy. To protože v Praze je blaze. Všichni z trojky děkují Sestřence, že myslela i na nás a že jsme tudíž mohli jet taky. Užili jsme si tedy v Praze spoustu božích událostí a viděli jsme kupu věcí. Klepaly se nám všem lejtka, jak jsme se těšili. Bylo to asi takhle…

Pátek

Jelo se už ráno kolem půl osmé. Sešli se nás hafo. Dali jsme monstrózní pokřik, rozloučili se s ubrečenými maminkami a valili na vlak. Dostali jsme ještě od Emila kartičky na vstupy. Ty byly opravdu šéfovského stylu. Jelo se hezky, bylo totiž dopoledne, takže místa dost. Vystupovali jsme už v Libni. Nastoupili jsme si do metra. Pro někoho to byl opravdu vzrušující zážitek. Abychom se nepoztráceli v davu, rozdělili jsme se na skupinky. Byl jsem naštěstí ve skupině svaloušů, takže jsem se nemusel bát nějakých pouličních úchylů. Přesouvali jsme se ještě busem, a to do Chodova. Přesunuli jsme se k nedalekému sídlišti, kde má Lukas příbuznou. Ta nás ochotně nechala zacpat její pokoj našimi batohy. Už volnější jsme se vydali dále. Prošli jsme Karlův most, pak jsme valili směrem Hostivař do Palace Cinemas, do toho multikina. Tam měl zase příbuzné Emil, takže jsme dostali vyčerpávající přednášku přímo v promítárně. Tam jsme dokonce dostali kousek nahrávky v pásce – Harryho Pottera!!! Mohli jsme si vybrat nějaký filmeček, který nám ochotně pustí. Po demokratickém rozhodnutí jsme se domluvili na filmu Vratné Lahve. Měli jsme tedy celý sál jen pro sebe. Někteří unavení (spící) bratři byli často buzeni Lukasovým hurónským smíchem doplněným Kuřetovým chichotáním. Po skončení filmu jsme si šli nakoupit do Sparu a pak rychle pro batohy. Obtěžkaní jsme odjeli do Bohnic, kde měla být naše škola na ubytování. Měli jsme pro sebe spolu s dalšími dvě tělocvičny, takže pohoda. Tak jsme se pěkně ubytovali, ale zase jsme rychle museli do metra, kde nás metrovlak odvezl ke Křižíkové fontáně. Přišli jsme po začátku, ale řeknu vám, že za světla to stojí za nic. Proto se naše skupina jen prošla okolo těch atrakcí, které byly vzadu, a rychle jsme šli podruhé na fontánku. To bylo už za tmy. A to vám povím, pěkné. Po pokochání jsme zase odešli do školy, do hajan. Tam jsme se (nějaký čunča určitě ne) krásně umyli. Na konec dne jsme uložili naše znavená tělíčka do spacáčků. Většina z nás měla spánek plný spokojeného nádechu.

Sobota

Ráno jsme po probuzení šli na raňajky, kde jsme dostali porce, co hrdlo ráčilo. No a samozřejmě jsme dostali slíbený balíček naplněný naším obědem. Čekalo nás toho hodně, tak jsme polehoučku vyrazili ke Staroměstskému náměstí. Tam se vše chystalo, takže jsme prošli Karlův most a šli (lenoši jeli lanovkou) nahoru směrem k Petřínské rozhledně. Potom jsme s Lukasem spěchali na Ewičku Farnou. Samozřejmě jsme přišli pozdě. Ovšem Kuře se k ní pomalu dral, když šla z pódia do své luxusní limuzíny. Málem se jí dotknul, té slavné Ewy Farné, té z televize přeci. Skautů bylo na Staromáku neuvěřitelně hodně. Byly tam stánečky s různými státy, a tak. Pak nastoupili Ready Kirken. Hráli nám pěkně. Uměli, kluci šikovný. Po zapaření si v kotli jsme se sešli a rozdělili se na skupiny, podle toho, na jaké divadelní představení půjdeme. To jsme se tedy přesunuli do sálů. Já byl na pohádce: O putování Vlase a Brady, a řeknu, že takovou pěknou pohádku jsem ještě neviděl. Večer jsme opět odcházeli do školičky, abychom se uložili ke spánku. Nejdříve jsme se zase vycachtali a dopřipravili se na spánek. Někomu nešlo usnout, tak si šel zahrát na kytárku.

Neděle

Po vzbuzení jsme měli opět snídani. No a pak zase do akce. Prošli jsme okolo botanické do zoologické. Tam bylo taky pěkně. Prostě klasika, ZOO, jak má být. Po prohlédnutí jsme se sešli před vstupní branou. Někteří šli s Tončou na raft, ostatní do lanového centra Proud. Škoda, že jsme neměli v lanovém centru více času, protože nás museli obeznámit se všemi těmi prkotinkami, co se týkají lezení. Například já jsem jenom přešel pár prkýnek a bylo po lhůtě. V té výšce to byla rozkoš. Takže čas běžel dál a my museli s ním. Zajeli jsme si pro batohy, které jsme ještě měli v ZŠ. Nakonec se rozhodlo, že půjdeme do Národního muzea. V muzeu byla ještě výstava Lovci mamutů. Tam jsme si mohli prohlédnout Věstonickou venuši. A to jsme mohli vidět i její zadnici. Muzeum jsme profrčeli docela šupem. Před vchodem jsme pak venku potkali Frantu ze sedmičky. Cestou na nádraží jsme se pomalu loučili s Prahou. Vlakem jsme pomalu odjížděli domů. Ve vlaku přišla na Jelena říje a na Kuřete a Snědla asi taky. V jednom kupéčku totiž potkali gymnastky. Uchvátili je jejich pružné nožky a chvějící se páteř. Namouduši, byli z nich úplně unešení. Po dlouhé cestě jsme konečně dorazili do Třebové…

Bylo to hustý! Děkujeme!

Program bodově

Pátek 20.4.

  • příjezd od Prahy
  • metrem na Chodov – uschování batohů
  • prohlídka Karlova mostu, vyhlídkových věží, chrám sv. Mikuláše
  • odjezd směr Park Hostivař
  • exkurze v promítacích prostorech Palace Cinema
  • promítání na přání: Vratné Láhve
  • nákupy v obchoďáku a ve Sparu
  • odjezd směr Chodov pro batohy
  • hledaní ZŠ v Bohnicích u Kobylis.
  • zabydlení
  • odjezd směr výstaviště na Křižíkovu fontánu
  • ruské kolo, autodrom
  • sprcha a spánek

Sobota 21.4.

  • snídaně a baliček na cestu
  • odjezd směr stanice Staroměstká
  • prohlídka Orloje a Staroměstské věže
  • plavba po Vltavě – Benátky, Čertovka
  • prohlídka Petřína, věž, zdrcadlové bludiště, lanovka
  • Pražský Hrad
  • setkání na Staroměstském náměstí – Ewa Farná, Ready Kirken, Indiáni …
  • Botanická zahrada
  • 2 divadelní vystoupení – O Hurvínkovi, O putování Vlase a Brady
  • Pražský Hrad v noci
  • ubytovna – hra na kytaru, Twister, menší večeře
  • sprcha a spánek

Neděle 22.4.

  • snídaně
  • přes botanickou zahradu
  • Zoologická zahrada – Indický pavilon, zvířata, gorily, tuleni, žirafy …
  • Rafting na kanále
  • Lanové centrum PROUD
  • odubytování
  • Národní Muzeum – Lovci mamutů
  • odjezd domů

TROJKA - 3.chlapecký oddíl
Farská 113, Česká Třebová, 56002
kroj@seznam.cz | mapa webu | DIGin.cz 2007 | RSS kanály