Minulé akce 3. chlapeckého oddílu
Oddílový výlet na konec zimy
Na výletě jsme navštívili Zámecký park ve Slatiňanech, kde
jsme si mohli pohladit Koně Převalského.
Dále jsme si zahráli trojnožku, šiškovou válku se sestrami na Kočičím
hrádku.
Dalším cílem byla rozhledna Bára a blízké lanové centrum. Kdo ještě nebyl
unaven, mohl si zacvičit v lesní tělocvičně a pak jsme již museli spěchat
na vlak. V Pardubicích se nám podařilo utratit peníze a pak jsme již mohli
jet domů.
Na akci byl také zadán první úkol do CRH. Ti kdo nebyli, tak se o jeho zadání přihlašte na schůzce.
V hitaci dostal výlet 1,47 bodu (stupnice jako ve škole).
Po dlouhé době je tu zápis od dalších členů oddílu.
Tentokrát ho poslal Klavír.
Sraz byl v 7:50 na nádraží. Bohužel z naší
družiny dorazili pouze dva členi – já a Slinták. Kolem 8:10 jsme již
seděli ve vlaku a byli na cestě. Seděl jsem s Lukase a Slintákem. Kolem
9:12 náš vlak dorazil na nádraží, kde jsme přestoupili do motorového vlaku
,,regionova’’, který měl namířeno do Slatiňan, kde pro nás jízda
končila.
Vystoupili jsme a vydal se do parku, kde jsme si
pohladili koně Převalského. Byli krásní. Emil nám ještě přečetl 1. úkol CRH
– zasadit hrášek čím bude větší tím lepší. Potom jsme
se občerstvili a šli jsme si zahrát trojnožku. Nejprve jsem hrál se staršíma
sám, ale naneštěstí vedle mě by Lukas a málem mě zlomil ruku.
Potom, když přišli ostatní, jsem je nějak nemohl pravou rukou udržet a protože se stanovilo pravidlo, že když někdo bude mít prázdnou levou ruku, tak vypadává. Noa tím jsem vyřadil ze hry půlku hráčů. Ale už bylo dost hraní a bylo třeba se vydat na další cestu. Po chvilce jsem urazili docela pěknou vzdálenost a stáli jsme u Kočičího hrádku , kde jsme potkali sestry. Samo, že jsme si nehráli na gentlemany a ihned jsme začali pálit šišky a za chvíli byl hrad náš. Tak jsme toho využili a rozdělili jsme se na dva týmy a začali jsme hrát šiškovou válku. Jedni hrádek okupovali a druzí (můj tým) hrad chránili.
Když jsme se dosytosti vyřádili, vyrazili jsme na další
cestu, tentokrát k rozhledně Báře. Byla to zajímavá stavba a člověk by se
na to bál vůbec vylézt. Blízko u toho bylo lanové centrum , tak jsme si
trochu zalozili. Pak jsme se vydali na další pochod. Zanedlouho jsme dorazili
k lesní tělocvičně, kde jsme dali další přestávku, ale potom jsme museli
celou cestu běžet na vlak.
Pak jsme ale zjistili, že jdeme o deset min.
předem. Samozřejmě byli všichni na vedoucí naštvaný, že musíme čekat. Pak
nakonec vlak dorazil a podnikli jsme další cestu – do Pardubic. Emil a
spol. vystoupili o dvě zastávky předem, protože to měli blíže
k obchodu, ve kterým kupovali nový topení do klubovny. Na nádraží jsme
čekali dlouho, protože náš vlak měl zpoždění 75 min. Přečkali jsme, přišel
Emil a nakonec jsme už seděli ve vlaku a byli na cestě domů.
