Minulé akce 3. chlapeckého oddílu


Králíky a okolí 2007

(13.01.2007)

Když jsem asi o půl sedmé ráno šel na nádraží, tak sem měl takové divné pocty, že bude celý den pršet a foukat vítr. Kousek před nádražím mě dohnal Rozinka. Když jsme došli na nádraží, tak tam ještě nikdo nebyl. Asi za deset minut přišli bratři Šaškové, tak že už nás bylo víc nebáli jsme se vlka nic. A není to pravda. No no tak necháme srandiček a pokračujeme dál. A za chvíli přišli další bratři a hlavně náš vedoucí. No a kdo pak to asi je. Nevíte? Kdo jinej než bratr Emilka. No a teď nám chybí už jen ten největší kůň a to je Kuře. A Kuře nikde blížila se sedmá hodina všichni s toho měli skoro mrtvici a najednou se vyřítila vysoká a divně chodící postava. A všichni se najednou zamysleli a vykřikli ano to je Kuře. Tak sme dali pokřik koupili jízdenku a šli jsme na vlak. Jako prvý byl osobák. Jeli jsme do Ústí nad Orlicí. Tam jsme museli asi půl hodiny čekat na spěšný vlak do Jeseníků. My jsme jeli do Červeného potoka. Když jsme tam dojeli, tak si Emil zapnul GPS navigaci a dal to Snědlovi do batohu. A pak jsme se vydali na cestu směr Králíky. Když jsme došli na takovou louku, tak Kuře dostal nějakou vojenskou úchylku. Ale to je ta první ta další Kuřetova úchylka bude až později. Ale necháme úchylku úchylkou a jdeme zpátky na louku. Tam Snědlo navrhl že bysme mohli jít přes různé lehké i těžké opevnění až na pevnost zvaná Hurka. Stejně vám to nic neříká. Ale to nevadí. Tak jsme se shodli, že půjdeme tou Snědlovou cestou. Šli jsme pod mostem pak takovou bažinou,dokopce, skopce až jsme došli k Hurce.Tam odtud jsme se vydali směr Králické vojenské muzeum U cihelny. Cestou jsme si prohlídli několik opravených i neopravených vojenských opevnění až jsme došli k museu. Ale zjistili jsme, že mají otevřeno až od desíti hodin. Takže jsme se vydali k nedalekému samostatnému pěchotního srubu K S-14 (krycí jméno u cihelny) .Asi polovina z nás si šla prohlédnout celý srub a zbytek zůstal venku. Když jsme se vrátily s prohlídky, tak jsme si vzali všechny věci a přemístily jsme se zpátky k muzeu. Emil vybral peníze a šel koupit vstupenku a šli jsme na prohlídku. Měli to tam moc pěkné ale i v tom srubu to nebylo špatný. Když jsme měli po prohlídce tak jsme šli na Horu matky boží jinak zvaný Hedeč (podle nás Hegeš). Bylo to strašně daleko, ale ušli jsme to všichni. To jsme dobrý co? Tam jsme si prohlídli část Kláštera a pak jsme museli pokračovat dále. Z Hegeše jsme šli na rozhlednu v Dolní Hedeči. Ale byla jedna prekérka byl hrozně silnej vítr, tak jsme se nemohli podívat až nahoru ale to nevadilo všichni jsme měli velkej zážitek. A pak jsme šli dál po modrej značce až jsme došli k nějakej chatě kde bylo pěkný cihlový ohniště a dlouhej stůl s lavičkou. Tak jsme se dohodli, že si tam uděláme oběd. No konečně. Vařily se dvě polívky. Ten náš Ostřížáckej kotel byl výborném ale tak šlichta co vařil Emil a ostatní. No fujky fujky.Když jsme dojedli, tak jsme si zabalili věci a šli jsme dál. Cesta byla z kopce ale dost drsná a blátivá. Ale všichni jsme to přešli. Když jsme došli na nádraží, tak jsme si sedli do vlaku a jeli jsme domů jsme do Třebové. Ve Třebové na nádraží jsme dali pokřik a šli jsme domů. Podrobnosti k trati:ušlá trasa:16,91 km čas pohybu:4:03 hod. čas zastávek:4:30 hod. Je z toho vidět že jsme se nikam nehnali, prostě pohoda.


GPS Záznam trasy


Další zápis dodal Placák. Jak se Vám líbí?

Ráno jsme se sešli v 6:52 teda asi v 6:59 i s Kuřetem kterého jsme se nemohli dočkat (hlavně Snědlo). Potom jsme nasedli do vlaku do Ústí nad Orlicí a tam jsme museli chvíli čekat, než nám přijede náš Expres :-). Z Ústí jsme jeli do Červeného Potoka kde Emil vyndal svůj přístroj GPS a dal ho Snědlovi do batohu a ten nesměl se svým batohem házet aby ji nerozbil. Hned u nádraží byl první bunkr, ale ten byl pro naší smůlu zavřený takže jsme si ho prohlídli z venku a šli jsme dále Snědlovou cestou směrem ke Králickému vojenskému muzeu a k pevnosti zvané Hůrce. Potom jsme šli do kláštera Hedeč, ale cestou tam jsme si chtěli uvařit oběd, ale nějak se to nevyvedlo, protože foukal vítr, tak jsme šli nejdříve na ten Hedeč kde byl nádherný kostel, do kterého jsme jenom nakoukli a hned jsme šli.

Potom jsme si koupili nějaké suvenýry (kdo chtěl) a šli jsme dále. Dorazili jsme k rozhledně, ale nahoru jsme nešli, protože foukal strašný vítr, tak jsme šli jenom kousek nahoru ale potom jsme zase vyrazili na cestu po modré. Po chvíli cesty nám začalo strašně kručet v žaludcích a tak jsme si museli udělat oběd, dorazili jsme k nějaké chtě, kde bylo cihlové ohniště a tam jsme si to udělali.

Polévky byly dvě a tak jsme se taky rozdělili do dvou skupinek, v jedné jsem byl já(Placák), Snědlo, Bahňák a Fidla a ve druhé byl Gorila, Jelen, Kuře, Rozinka, Traktor a Emilka. Uvařili jsme a většinu snědli a potom jsme zase vyšli na cestu. Když jsme došli do města, tak se k nám přidal nějaký pes a ten s námi šel až k nádraží a tam se Rozince podařilo ho odehnat. Potom jsme jeli konečně domů no jo, ale mezitím se stal průšvih, Traktor si na tuto akci vzal MP3 a pučil ho Gorile a ten když mu ho vracel zpět do batohu tak Traktorovi ni neřekl, a když Traktor kontroloval, tak zjistil, že je rozbitá a tak se s Gorilou začal hádat, ale nakonec se nějak domluvili. Potom jsme v pokoji dojeli domů.

Další a poslední zápis poslal Jelen.

Sraz se konal v 6:52 na nádraží a sešla se zde celá družina mimo Kachny a Holuba. Kachna churavěla a Holub se prý musel učit. Do Ústí se jelo osobákem. V Ústí jsme vybrali peníze na výlet a asi dvacet minut jsme čekali na sněžník do Hanušovic. Čekání jsme si krátili povídáním o Bazu Rakeťákovi z Příběhu hraček. Ve sněžníku jsme se dohodli, že vystoupíme U Červeného potoka v Králíkách, prohlédneme si okolní bunkry a podíváme se do místního vojenského muzea. Jak jsme řekli, tak jsme také učinili. Za velkého větru jsme prohlédli a vylezli asi na pět bunkrů. Ze dvou z nich asi dva metry vysokých Kuře skákal do kotoulu. Vypadalo to fakt dobře.

U muzea se nacházel jeden poměrně velký bunkr, u kterého se rozdávala PC hra QUAKE a vstupné činilo 30 Kč dospělého a 20 Kč dítě do 6 let. Do bunkru šli všichni kromě Jelena, Snědla, Emilky a Gorili. Skupina, která do bunkru nešla se zabavila stavěním vojenské pevnosti na místním pískovišti. Postavená pevnost z písku vypadala opravdu nedobytně. Z bunkru jsme šli asi do sto metrů vzdáleného muzea. Vystavovali zde válečná vozidla, zbraně atd. Po exkurzi v muzeu jsme se vydali hledat vhodné místo pro uvaření polívky. Ohniště jsme našli nedaleko dvou bunkrů. V jednom z nich se nacházel špinavý igelitový pytel. Snad proto, že byl špinavý, si někteří bratři mysleli, že je v něm rozložená mrtvola. Bohužel jsme pro veliký vítr ohniště zamítli a šli se vydat do mírného kopce, hledat lepší místo na ukuchtění polívky.

Na vrcholku kopce se nacházel menší bunkr se zelenou vlajkou. Zetor tvrdil, že se v okolí hraje airsoft, jinak by tu ta vlajka nebyla. Jakmile to uslyšel Kuře, vytáhl bílý kapesník a začal s ním mávat na znamení míru a my mohli bezpečně dojít do vesnice pod kopcem. Ve vesnici se asi na čtyři sta metrovém kopci nacházel klášter, který jsme se rozhodli prozkoumat. Ale kopec nás zmohl natolik, že jsme se nejprve museli posilnit Emilčinýma sušenkama a porozhlédnout se po dárkovém zboží, než jsme vstoupili do mohutného kláštera. Z kláštera nás nejvíce uchvátila skříň vonící tabákem, ale podle mého názoru to bylo kadidlo. Po prozkoumání kláštera jsme se vydali na nedalekou rozhlednu, avšak kvůli silnému větru jsme vylezli jen do prvních dvou pater, párkrát si hodili čepici větru (dole je chytal Kuře), udělali pár fotek a pokračovali dál v cestě. Cesta nás dovedla, až k opuštěné chatě, u které se nacházelo přímo ideální ohniště pro uvaření polívky.

Jedna polívka se podobala vodě obsahující česnek, párek s lovečákem a brambory. Druhá polívka se podobala omáčce. Omáčka obsahovala česnek, brambory, ovesný vločky, rýži, jogurt, koření do polívky, prostě to, co kdo přinesl. Po té, co jsme se dosyta najedli a vše uklidili, jsme pokračovali v cestě. Často vedla lesem, bažinami a močály. Během pochodu lesem vymyslel Emilka soutěž o body (komu nejdéle vydrží větrový bonbón v ústech). Soutěž vyhrál Kuře, kterému bonbón vydržel, až na nádraží.

Při čekání na vlak jsme si krátili chvíli povídáním o pedometru, přístroji měřící naše pedo. Zatímco se jiní bratři motali kolem stojícího vlaku a balili pasažérky. Z Králík jsme dojeli do Letohradu, kde jsme přestoupili do motoráku mířícího do Ústí. V Ústí se provedla hitace, počkalo se asi deset minut na vlak a frčelo se zpět do Třebové. Ve Třebové na nádraží jsme dali pokřik a rozešli se domů.

Trasu výletu najdete „na tomto odkazu“


Zapsal: Bahno , Jelen , Placák , [13.01.2007, 20:36]
Účast: Bahno, Fidla, Gorila, Jelen, Kuře, Placák, Rozinka, Snědlo, Traktor, Emilka,

Určeno družině: Ostřížů,

Fotogalerie:
  • Není
TROJKA - 3.chlapecký oddíl
Farská 113, Česká Třebová, 56002
kroj@seznam.cz | mapa webu | DIGin.cz 2007 | RSS kanály