Sraz jsme měli na louce za hospodou Na horách, kam každý z ostřížů přišel podle svých možností. Přípravných prací se účastnili snad všechny oddíly z našeho střediska. První den jsme v odpoledních hodinách postavili dva stany (s lůžkovou kapacitou prý až pro 50 lidí), z nichž jeden posloužil jako kuchyň a do druhého stanu si závodníci, kteří přijeli druhý den ráno odložili své krosny, aby je uchránili před náhodným deštěm. Dále jsme postavili bránu na jejímž vršku byla umístěna skautská lilie dodávající dvěma svázaným kůlům umístěných v zemi estetičtější podobu, ale i celkově vypadala louka lépe s bránou, než bez ní. Ještě před vztyčením brány jsme vztyčili stožár,na který jsme druhý den při nástupu upnuli českou vlajku a postavili stánek, kde si závodníci mohli koupit nějakou tu sladkost nebo uzlovačku.

Okolo sedmé hodiny si třebovští rozhodčí šli prohlédnout trať a určit, kde se budou jednotlivá stanoviště nacházet. Trať byla dlouhá asi 8 km a třebovští rozhodčí šli převážně rozblácenou cestou, na které se nacházela spousta mloků skvrnitých. Z procházky po trati jsme se vrátili o půl desáté večer. Mladší rozhodčí se bavili podle svého (hlavně si povídali nebo se šli někam projít). Hlavu si mohl každý složit kam chtěl, např. Kuře spal v prodavačském stánku, Jelen měl sám pro sebe stan, do kterého se vešlo 50 lidí, Snědlo, Placák a Týna chrápali ve svém vlastním stanu a Rozinka, Bahno, Fidla a Zuzka měli ustláno ve stanu z ostřížáckých celt. Pomocníci z 8. a 7. oddílu nejspíše spali v tee pee. Ti, jenž si vybrali horší místo ke spaní se museli v noci stěhovat za lepším, protože v noci poměrně silně pršelo. V noci se k Jelenovi přistěhovala Rozinkova grupa, neboť jim zatěkalo do stanu, ale ani u Jelena to nebylo o moc lepší, a tak si šel lehnout do prodavačského stánku, kde spal Kuře. Rozinkova grupa si nejspíše lehla pod celtu jenž neměla narušenou impregnaci, neboť se tu noc již nikam nestěhovala.

Druhý den ráno jsme měli budíček o půl sedmé bez rozcvičky. Vybalili jsme sladkosti na prodej na stůl a sdělili Emilkovi ceny, za které bychom si koupili určité sladkosti. Emilka ceny poopravil nebo je nechal a po té jsme šli na snídani, kterou pro nás připravil bratr Huška s nějakou starší sestrou. Jakmile se začala sjíždět závodící družstva, vyrazili rozhodčí na trať, kam postupně začali dorážet i průvodci s cizími rozhodčími.

Závod byl odstartován v 10 hodin dopoledne a do republikového kola postupovalo pouze první družstvo z dívek a první družstvo z chlapců. Na zdolání tratě měly hlídky 5 hodin a na stanovištích se mohly předvést ve vázání uzlů, zdravovědě, azimutu, přírodě, stavění přístřešku, na lanové lávce, informacích a dalších stanovištích, na které si již pisatel nepamatuje.

Trať si také prošli někteří organizátoři s doprovodem, který přijel s hlídkami a procházku si nenechala ujít ani návštěva z krajské a okresní rady junáka. Závody na trati byly ukončeny ve tři hodiny a mnoho hlídek nedorazilo včas. Odpoledne ostříži za pomoci Týny a Cvrčka prodávali ve stánku, avšak kšefty se příliš nehýbaly, a tak byl vyslán Emilkou Rozinka s Kuřetem s krabicí plnou sladkostí mezi bratry a sestry, aby se kšefty trochu hnuly. A opravdu, kšefty se hnuly, protože se za chvíli vrátili se třetinovou krabicí. Asi za hodinu byla vyslána další prodávající četa v podobě Zetora a Jelena. Snažili se velice, ale úspěšní jako Rozinka s Kuřetem stejně nebyli, protože prodali asi polovinu krabice. V pět hodin byla pro hlídky a pro organizátory nachystána večeře v podobě guláše v blízké hospodě.

Po večeři následoval nástup, při kterém dostali soutěžící nový úkol: zjistit určité informace na třebovském nádraží, kolik schodů má kozlovská rozhledna, něco o chalupě Maxe Švabinského a sepsat tuto výpravu na A4. Na splnění tohoto úkolu měli čas do zítřejšího poledne. V deset hodin večer za silného deště byl další nástup, při kterém dostaly hlídky za úkol postavit stan, ve kterém budou spát do určitého časového limitu. Závodnici tedy měli o nocleh postaráno a organizátoři si ustlali tam, jako včerejší noc. Jen Kuře si lehl do tee pee a místo Kuřete si do stánku se zbožím lehli Jelen s Rozinkou, kteří se v ranních hodinách stěhovali do jídelního stanu, aby nebyli zatopeni vodou protékající kolem Rozinkovy karimatky.

 Třetí den vyráželi závodníci v sedm hodin ráno za deštivého počasí dokončit úkol ze včerejší výpravy. Ve dvanáct hodin dopoledne jsme se šli naobědvat do jídelního stanu, kde se podávala výborná čočková polévka s chlebem. Ve dvě hodiny bylo slavnostní vyhlášení, ze sester vyhrál 4. dívčí oddíl z České Třebové a z bratrů vyhrála Dolní Dobrouč. Za hlavní cenu dostali obě družstva hezky vyhlížející dort, stan a nějaké drobnosti v podobě mlsot. Organizátoři sklidili stany, stožár a bránu. Někteří odjeli poskládat jednotlivé věci do střediska a jiní se rozešli domů.