Cykloschůzka Ostřížů

První zápis dodal opět Jelen. Sice nemá e-mail, ale i tak je většinou nejrychlejší.

Sraz jsme měli v pátek ve tři hodiny u Emilky. Cykloschůzky se účastnili Snědlo, Bahno, Rozinka, Jelen, Fidla a doprovod Emilka. Z uvedených cykloschůzkařů si Jelen s sebou nevzal žádné pití a Rozinka se Snědlem přijeli s málo nafouklými koly. Jelena zachránil Emilka. Vzal mu jeden a půl litrovku vody, kterou Jelenovi po celý výlet vezl v tašce na nosiči, neboť Jelen s sebou neměl žádný batoh ani držák na flašku, kam by si mohl láhev uložit.

Jakmile si Rozinka se snědlem nafoukli kola Rozinkovou pumpičkou, vyrazili jsme po Fidlové trase, která vedla po asfaltkách vedoucích přes Dlouhou Třebovou do Ústí nad Orlicí. V Ústí jsme s menší námahou zdolali křižovatku přes hlavní silnici a pokračovali na náměstí. Na náměstí jsme se podívali do kovomatu, protože Emilka sháněl nějaké šroubky a do obchodu zvaného Sport, kde jsme si za výlohou všimli ringo kroužku. Avšak ringo kroužek jsme nekoupili. Byl příliš drahý a ve výloze vypadal lépe než ten, který nám prodavačka nabízela. Z náměstí jme se vydali přes kruhový přejezd do marketu PLUS, což byla také fuška. V PLUSU jsme si koupili výborné kornouty (6 Kč za kus) a frčeli dále na Fidlou určené místo, které se nacházelo kousek za Ústím.

Byly zde cvičné skály, indiánské stany a dřevěné prolejzačky s hospodou. Vedle areálu protékala Tichá Orlice, přes kterou vedl zvláštní most, který byl zavěšený asi dva a půl metru vysoko nad zemí. Na druhém břehu se nacházela cyklostezka s železničními kolejemi a louka s dalšími dvěma indiánskými stany. V řece si každý, kdo chtěl, vymáchal nohy. Snědlo si v ní dokonce i zaplaval. Po brouzdání v řece jsme se šli projít po mostě, na který jsme vylezli pomocí kovového žebříku přidělaného k mostu. Jako další zábava nám posloužily prolejzačky a menší cvičná skála. Rozinka se tady skamarádil s partou žonglérů a ukázal jim nějaké své žonglovací triky. Po hodině řádění jsme si vzali kola, mimo Jelena, který raději s kolem přešel přes most, a přebrodili jsme řeku. V další cestě jsme pokračovali po cyklo stezce, kde jsme objevili rouru vedoucí přes koleje. Samozřejmě jsme si ji prolezli a pokračovali dál v cestě. Cyklostezka skončila asi po kilometru jízdy a dovedla nás na silnici, odkud jsme pokračovali do vesnice zvané Černovír.

V Černovíru jsme chvíli dumali nad mapou, kudy se máme vydat. Po pěti minutách dumání zavelel Rozinka: ,,Do lesa!“ A tak jsme jeli lesní cestou, která nás dovedla na lesní rozcestí. Z rozcestí jsme si zvolili cestu vedoucí do kopce. Cesta vedoucí do kopce nás dovedla k dalšímu rozcestí. Naštěstí se Rozinka u tohoto rozcestí podíval do mapy a zjistil, že jsme se měli vydat druhou cestou vedoucí směrem dolů. Proto jsme obrátili kola a frčeli z asi kilometr dlouhé cesty směrem dolů. Tato cesta byla tak prudká a Snědlo z ní jel tak rychle, až dostal smyka a odřel si kolo. Snědlovi se naštěstí nic nestalo. Lesní cesta končila u vesnice s cedulí Hnátnice, u které Fidla rozhodl, že pojedeme přes tuto vesnici. Na neštěstí (pro Jelena naštěstí, protože chtěl ujet alespoň 45 kilometrů kvůli stezce) cesta přes Hnátnice byla opět špatně zvolená, a tak jsme se museli vrátit před ceduli Hnátnice, odkud jsme se vydali podle mapy po silnici vedoucí do Dolní Dobrouče.

Za Dobroučí jsme si vyšlapali asi kilometrový kopec a po krátké občerstvovací přestávce, při níž se s námi Emilka rozdělil o svoji svačinu v podobě deseti rohlíků, jsme pokračovali v jízdě. Jeli jsme přes Knapovec do Ústí, z Ústí do Dlouhé Třebové a z Dlouhé Třebové do České Třebové. V České Třebové jsme u fotbalového stadionu Na Jelenici udělali skupinové foto, Emilka nám sdělil kolik jsme ujeli kilometrů (ujeli jsme okolo 48 km), dali pokřik a rozjeli se domů.